V klidu to obrečíte a máte radost, že jste pojištění a že polici zloděje chytla. Tahle radost se však brzy změní ve zklamání a vztek. Jestlipak víte proč? Myslíte si, že vám pojišťovna něco dá, a že zloděj musí peníze vrátit. Tak z toho vás v tomto článečku rychle vyvedu.
Pominu pojišťovny, protože to je kapitola sama pro sebe. Ta hlídá především vaše měsíční platby, a není přece od toho, aby vám něco dávala.

Vezměme situaci, že policisté zloděje chytli a on nyní sedí u výslechu. Na otázku, kde vzal tolik peněz na hotovosti (předpokládám, že u něj tuto hotovost našli) on nemíní odpovídat, nebo řekne že si to už nepamatuje. Věřte nevěřte, tahle výpověď naprosto stačí k tomu, abyste už z vaší hotovosti neviděli ani vindru. Pokud tedy ovšem…
Pokud si běžně zaznamenáváte čísla kdejaké bankovky, kterou doma máte. A pokud jste měli doma více peněz, bez sériových čísel jsou prostě navždy ztracené. Tedy pro vás. Oni je totiž naši ochránci uloží na účet az něj to později propadne. Hádejte komu? No ano, uhodli jste. Státu samozřejmě. Toho státu, který by vám za vaše daně měl s pomocí policie „pomáhat a chránit“. A do uvozovek to dávám proto, protože jsem se už mnohokrát setkal s přídavkem „jak kdy a jak koho“. Abych byl zcela přesný, tak z účtu, poté co soud rozhodne, připadnou peníze Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. A máte to.

Policii nechme na pokoji, jejich práce je dost těžká a oni za to co zloděj vypoví, respektive nevypoví, nemohou. Nemohou vám ani vrátit peníze, byť vědí, že je zloděj ukradl tam a tam. Zloděj jim to nepřiznal a je to. Prostě, vy musíte sami prokázat, že peníze jsou vaše.
Na druhou stranu, ono se není moc co divit. Přiznejme si, že pár procent „vykuků“ nahlásí ztráty větší, než jsou ve skutečnosti.
Nezbývá než doufat, že vás něco podobného nikdy nepotká. A nyní si běžte napsat čísla bankovek.