Jsou lidé, kteří nedají na půjčky dopustit a berou si je třeba i pomalu jako na běžícím pásu. Kdykoliv tito zatouží po něčem, na co už nemají, prostě si peníze půjčí a pořídí si to.

Pak jsou tu jiní, přesně opační. Tedy ti, kteří půjčky zavrhují a žijí ve skálopevném přesvědčení, že jsou takové půjčky jenom cestou do horoucích pekel, protože svádějí k tomu, aby člověk utrácel i za to, na co nemá, a vystavoval se tak riziku, že si vytrpí své, až bude jednou muset všechno i s úroky splácet, a v nejhorším případě se dokonce zruinuje, až splácení nezvládne.

A kdo z nich má pravdu? Svým způsobem každý a svým způsobem nikdo. Protože záležitosti týkající se půjček nejsou jenom černé nebo bílé.

Někdy prostě půjčky pomáhají a někdy mohou i škodit. Jak kdy a jak komu. A dá se tedy říci, že mohou být i dobré i špatné, úměrně tomu, nakolik nad nimi ti, kdo si je berou přemýšlejí.

Když totiž nemá člověk na nějakou důležitou platbu, kterou nelze ignorovat nebo odsunout na dobu, kdy bude peněz dostatek, je asi lepší si půjčit. Zatímco půjčovat si na zbytečnosti a za situace, kdy člověk neví, jak to bude splácet, je spíš nežádoucí.

Každopádně je ale jisté jedno. A sice to, že ne každému za všech okolností půjčí. Než se zájemce o půjčku peněz dočká, musí prokázat svoji schopnost splácet. A ten, kdo má poměrně malé příjmy a záznamy v registrech dlužníků, docela často nemívá v bankách ani sebemenší naději. A když si pak přesto půjčit potřebuje, musí to zkusit i u nebankovní společnosti, kde uspěje s daleko větší pravděpodobností.

Pokud se totiž stane něčí volbou nejlevnější hypotéka od nebankovní společnosti a tento má i příjmy postačující ke splácení, i nemovitost, kterou by se za takové splácení zaručil, je prakticky jisté, že zde uspěje. Rychle a výhodně.

A proto platí, že musíme-li si půjčit a nejsme dokonalí, měli bychom to zkusit právě tady.