Dnes se již stalo standardem, že prakticky každé zboží je zabaleno v nějakém obalu. Došli jsme až tak daleko, že se prodávají oloupané citrusy, jako jsou pomeranče nebo mandarinky, zabalené v igelitu. Je to ale skutečně nutné?

Je třeba říci, že obaly mají mnoho nesporných výhod. Chrání daný výrobek před poškozením a uchovávají jej déle čerstvý. To jistě oceníme zejména u potravin. Navíc tekuté produkty bez obalu prodávat zkrátka nelze. Pouze jako čepované, a i pak si zákazník musí přinést svůj obal, ve kterém je odnese.

Pro výrobce představuje obal prostor, kde mohou napsat údaje vyžadované zákonem, jako je přesný název výrobku, jeho složení v případě potravin, váhu a další potřebné věci. Mohou také upravit jeho vzhled tak, aby lákal zákazníka ke koupi. Je tedy i důležitým nástrojem propagace.

Proto není divu, že výběru toho, z čeho uděláme obalový materiál, je věnována velká pozornost. Máme jich totiž mnoho rozličných druhů, a záleží jen na nás, který použijeme.

Tím asi nejméně častým je papír, a jeho příbuzný karton. Především kartonové krabice se používají k transportu většího množství zboží. Mají tu výhodu, že jsou lehké, levné a poměrně dobře drží. Nevýhoda je, že se snadno protrhnou a také nejsou v žádném případě voděodolné. Nelze v nich tedy transportovat nic tekutého.

Na ty tu máme sklo. To najdeme nejčastěji u potravin. Má nejlepší vlastnosti, co se uchování čerstvosti týče. Navíc nenasává nic z výrobku, ani nic nevylučuje. Problémem však může být jeho křehkost. Proto se nehodí jako obal pro těžké věci.

Plast, a jeho odnož igelit, je pak prakticky králem obalových materiálů. Používá se prakticky všude. A není divu, koneckonců je lehký, má nízkou pořizovací cenu, dobře chrání před poškozením a především je voděodolný.

Nevýhodou je, že může do výrobku, zvláště tekutého, vylučovat látky, které nejsou zrovna žádoucí. Přesto je to zdaleka nepoužívanější materiál. A nezdá se, že by jej v nejbližší době něco nahradilo.